Jak jsem si krásně naběhla
Na sobotu jsme si s Luďkěm naplánovali výjezd na nedaleký soukromý rybník, který oplýval mlékem a strdím šupinatého i zubatého charakteru. Aspoň to tvrdil jeden známý, co nám dal kontakt na majitele. Tak jsem v pátek nachystala nádobíčko a svačinky a ráno v šest jsme vyrazili s chutí vláčet a i něco chytit. Teda spíš já, má drahá polovička byla za odborného poradce a zkušeného ošetřovatele.
Po příjezdu jsme byli ještě optimističtí, rybník vypadal docela slušně, jedna část pod hrází spíš odkrytá, pak nějaké stromy kolem břehů, protější strana také docela přístupná.. a vzádu….rybí schovávačka. Stromy, kořeny, vázky…. No vypadalo to dobře. Správce nám dal nějaké instrukce, navnadil na sumce, candáty a štiky. Dokonce i zalaškoval, že když vytáhnu štiku, ať ji nevracím, bo je mají přemnožený a škodí…
Navázala jsem lanko a gumu a šup s tím do vody.. zkoušela jsem to při dně, protože byl tak nějak candátový čas… jo.. čas možná, ale apetýt ne….. ničivó… jak jsme postupovali po hrázi a dostávali se k zajímavému místečku, které slibovalo šanci, bylo to u stromů a s dobrým přístupem, tak kolem nás prosvištěl na kole týpek se sluchátky v uších a pískotem doplňoval hudební produkci z přehrávače..„brý den…“ pozdravil a celé to doprovázelo cinkání lahváčů v igelitce pověšené na řidítkách.. Až pak jsme si všimli, že táhne i nějaký proutek.. no co čert nechtěl… šup, a už byl na tom našem vyhlídnutém fleku… rozkrámoval bágl a prásk…. měl nahozeno do půlky rybníka. Takže to zkusíme z druhé strany.. podotýkám, že nahazovat na pravou ruku mi nikdy moc nešlo a bylo to tím směrem.
Luděk vyndal z krabičky perleťového twistra, „Ten zabírá stoprocentně a bacha, lítá daleko“ komentoval při instalaci na lanko… takže Vlastička se pěkně napřáhla a jednou rukou ho ladně a jistě poslala přes tři stromy do háje…
Je zajímavé, že některým chlapům při podobných situacích začnou lítat sanice. Tento jev je dle mého výzkumu docela častý, ale jsem si jistá, že z devadesáti procent naprosto zbytečný, jen tím člověka znervózní. Práce Luďkových čelistí byla famózní, přidala se k tomu i rudá barva v obličeji. Zmohl se jen na: „To je vrchol mantinelismu“. Ihned jsem přešla do ofenzivy: „Když si myslíš, že jsem takový hréto, tak můžeme jet dom… A kolikrát jsi urval gumu ty, když si začínal…“ a začala jsem balit prut. Jistě, že jsem to nemyslela vážně, ale nemohla jsem mu nechat poslední slovo, to dá rozum.
Po téhle drobné herecké etudě jsme pokračovali dál.. ovšem v půlce rybníka a učila jsem se nazahovat obouruč.. :D. Po pár hodech to bylo podstatně lepší, tak jsem byla uznána za způsobilou pokračovat. Přešli jsme na tu zajímavější část rybníka, že zkusíme tam…. Ale bída, bída… jen dvě mikromístečka, kde se dalo spodem poslat rotnu do vody, a to ani ne moc daleko, tak jsme to po půl hodince vzdali (až zpětně jsme se dozvěděli, že se tam nesmí). Ovšem s úplnou prázdnou jsme přece jen neodešli.. ve stráni se na nás smál zdravý, pěkně rostlý křemenáč. Tak jsme ho vzali s sebou, aby se tam kluk o samotě nebál. J
Ještě po cestě zpátky po odkrytém břehu jsem zkoušela gumky a rotačky… jediné co jsem z vody postupně vyáhla byla pěkná otep větví. Evidentně tam nikdo moc vláčet nechodí. Tak jsem jim na rozloučenou nechala ještě jednu rotačku na stromě. Ale to už byla opravdu mea culpa, ani jsem neremcala. Bylo po desáté, tak jsme si řekli, že už moc parády neuděláme, protože v mezičase začali najíždět kapraři a nahazovali cikcak přes rybník. Tak jsme to zabalili…
Ale ještě jeden poznatek… to že jsme nebyli úspěšní, to je prostě fakt, ale zarybněno tam měl dobře… kapříci plácali ploutvičkami o hladinu celou dobu o stošest… a co jsem tak pozorovala.. bylo tam cca 8 sasednutejch sporťáků a ani jeden NIC NIC NIC… jsme nechápali… kaprů NA HLADINĚ plno, smáli se jim za zády do očí, a oni rvou ty svoje krmný granáty na dno… nevím.. myslela jsem si, že se chytá tak, že přijdu k vodě, kouknu a podle situace se rozhodnu, jak budu chytat… asi jsem přece jen mlíčňák směsí neznalý a boilís nepolíbený… jo oprava.. jeden z těch v křesílkách měl úspěch… jednu běličku.. tak do třicentimetrů.
Cestou zpět jsme se vraceli kolem toho upískaného týpka, že bychom mu třeba plácli radu, ať si nahodí na hladinu, jenže vůně měkké drogy a vypitá pivka naznačovala, že rybolov je jen příjemná kulisa k ještě příjemnějšímu relaxu. Zanechali jsme ho v pokoji a tiše odešli.
Ale byl to docela příjemný den strávený na čerstvém vzduchu, maximální spokojenost.. a rybky? No však co nevyšlo dnes, vyjde příště.